Stanislav Rudolf

Stanislav RUDOLF


* 16. 2. 1932, Jičín 
 
 
Prozaik, scenárista, autor knih pro děti a mládež
    Narodil se v rodině dělníka a železničáře. Dětství prožil v městečku Železnice, kde jeho otec vedl několik let obecní knihovnu. V roce 1951 maturoval na reálném gymnáziu v Jičíně a současně se vyučil kinooperatérem (1950). Po nepřijetí na FAMU byl krátce zaměstnán ve Výzkumném ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze (1951), poté absolvoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích (1954). Učil na základní škole v Chrašticích na Písecku (1954–56) a v Lázních Bělohrad (1960). Od roku 1956 dálkově studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Praze, absolvoval diplomovou prací Historie kalendářů jako knížek lidového čtení (1960).
    Poté působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Brandýse nad Labem a krátce učil na tamní desetileté škole (1965). V roce 1965 nastoupil jako redaktor Pionýrských novin (od roku 1968 přejmenovány na Sedmičku pionýrů) a od roku 1970 pracoval jako redaktor časopisu Květy. S touto redakční prací souvisela i řada jeho zahraničních cest (například účast na Mezinárodních filmových festivalech v Cannes, Moskvě, Taškentu a Benátkách). Od roku 1977 je spisovatelem z povolání, v letech 1982–84 byl zaměstnán jako dramaturg Filmového studia Barrandov.
   Od roku 1954 publikoval v periodikách Osvětová práce, Host do domu (1956), Pochodeň (Hradec Králové), Tvorba, Kulturní tvorba, Vlasta, Zlatý máj, Svoboda (Kladno), Pionýrské noviny a Sedmička pionýrů (1983 zde na pokračování povídka Poštolka Siky), Literatura ve škole, Mladá fronta, Květy (1972 zde na pokračování próza pro mládež Ententýny; 1978 román Pyžamo po mrtvém; 1982 román Dny narkózy), Rudé právo, Mladý svět. Od 90. let přispívá většinou fejetony a povídkami do Práva, MF Dnes, Instinktu, Polabského týdeníku TOK, Haló novin, Bělohradských listů, Vlasty a do internetových časopisů Webmagazin Rozhledna, Pozitivní noviny, Peprnet a Ženy.Tiscali.
   Spolupráci s Čs. televizí a Čs. filmem zahájil v 70. letech. Je autorem scénářů televizních her pro mládež Renáta (1970, režie Věra Jordánová), Ententýny (1971, režie Věra Jordánová, scénář + Karel Urbánek, podle stejnojm. knihy), Romance pro dlouhých devět let (1974, režie Vlasta Janečková), Nebezpečí smyku (1976, režie Ludvík Ráža), Kam uhnout očima (1977, režie Libuše Koutná), Kolombína (1978, režie Vlasta Janečková), Rovnice o jedné krásné neznámé (1979, režie Ludvík Ráža), Přikázaný směr jízdy (1982, režie Václav Vorlíček), Malý vodní had (1986, režie Libuše Koutná) aj. Podle jeho próz (a většinou i scénářů) vznikly celovečerní filmy Metráček (1971, režie Josef Pinkava, scénář + Jaroslav Petřík a Josef Pinkava), Údolí krásných žab (1973, režie Jiří Hanibal, scénář + Jiří Hanibal), Kopretiny pro zámeckou paní (1981, režie Josef Pinkava, scénář Jaroslav Petřík + Josef Pinkava), Operace mé dcery (1986, režie Ivo Novák, scénář + Ivo Novák). S režisérem Jaroslavem Balíkem se podílel také na scénáři filmu Atomová katedrála (1985) podle románu Běh znaveného koně. – Užívá šifry rf.
 
   Již od úspěšné prvotiny (Metráček aneb Nemožně tlustá holka) je Rudolf především autorem próz (případně filmových a televizních scénářů) pro mládež o každodenním životě dospívajících, zpravidla dívčích hrdinek. Usiluje v nich o rovnováhu mezi zábavnou a výchovnou funkcí i o ztotožnění potenciálních čtenářů s hrdiny. Ať již jsou jeho příběhy situovány do prostředí školy, letního tábora či různých učebních oborů (cukrář – Pusinky, zootechnik – To jsme prosím nebrali), vždy obměňují taková témata, jakými jsou potíže s první láskou a s volbou povolání, kázeňské přestupky, hledání vztahu k novým partnerům rodičů či dívčí péče o nekompletní rodinu ve stylu Robinsonky (Kopretiny pro zámeckou paní, Ententýny aj.). V prózách publikovaných koncem 90. let ustupuje psychologická drobnokresba naléhavosti nastolených problémů (například interrupce u šestnáctileté hrdinky v próze Budu na tebe čekat, lásko!). Rudolfovy postavy procházejí pocity nejistoty, zklamání, vzdoru, hněvu, trucovitosti, aby později vyzrávaly, uvědomily si své sebeklamy a překonaly uraženou ješitnost. Cestou k životní rovnováze je jim často zdravá sportovní ctižádost (Metráček, Milionová holka, Časová ztráta), případně smysl pro čest, spravedlnost a toleranci (Malý vodní had). Jejich problémy a konflikty ústí do harmonie, zdůrazňující zejména pozitivní roli rodičů jako opory.
   Obdobné vidění a zobrazování světa charakterizuje i prózy pro dospělé, o něž se Rudolf pokoušel od konce 70. let. Část z nich představují komorní psychologizující příběhy s tématy hledání lásky, zmechanizovaného manželství a nevěry (Pyžamo po mrtvém, Operace mé dcery). Autor však usiloval i o společenskokritický román, v němž pracovní a soukromé sebeuvědomování hrdinů vykresloval na pozadí krotkého popisu „nedostatků“ na jednotlivých pracovištích, ať šlo o továrny nebo vědecké ústavy; čtenáře měla tato díla vést k přijetí aktivní role v socialistické společnosti (Běh znaveného koně, Dny narkózy, Všechny mé lásky).
   Svět dětí a dospívajících je hlavním tematickým zdrojem Rudolfových glos a fejetonů (Zápisník neúspěšného otce).

Copyright Stanislav Rudolf © 2013. Všechna práva vyhrazena.